Není dar jako dar. Dostat darem slona? Nepředstavitelné! A co teprve dvacet tisíc slonů? Prezident Botswany se rozhodne poslat přesně takový dárek Německu, a to kvůli zákazu dovozu loveckých trofejí. Botswana se obává, že to způsobí nedozírné následky a chce, aby si i v Německu zkusili, jaké je to žít s megafaunou. Procházíte se Berlínem a potkáte slona. Ne, neutekl ze zoo, ale poslali ho sem z Afriky a nejen jednoho. Jaké to je, naučit se žít se slony? A dá se to vůbec v Evropských podmínkách? Možná i ano, pojďme to zkusit. Kniha jde rovnou k věci, žádné dlouhé zdržování, žádné dlouhé řeči kolem. A to mám v příbězích ráda, když nás autor hodí rovnou do děje. Tenhle příběh je zároveň nepředstavitelný, ale na druhou stranu působí tak reálně. Tím, že se odehrává v současnosti, mnoho věcí je nám tu blízkých a vy máte při čtení občas pocit, že se potřebujete podívat z okna, zda na vás nekouká nějaký ten slon. Naštěstí ne. Je to hodně politický příběh. Je to o tom, jak se vláda rozhodne, jaké budou další kroky. Jak se slonů zbavit či je využít. Já osobně politické knihy nevyhledávám a čtu je minimálně, ale tady, ač tu politici mají velké slovo, to nejhlavnějším stejně patří slonům. Je to příběh o tom, jak jedno rozhodnutí může mít nedozírné následky. A za to už si můžete dosadit cokoliv. Můžete to celé brát jako metaforu a přidat si tam to, co to celé připomene vám. Je to příběh k zamyšlení. Ochrana přírody, klimatické změny. To vše tady má své místo. Pusťte se do čtení a zkuste sami vymyslet řešení, jak by se tahle nestandartní situace mohla vyřešit.